KokaKolova
Brumbálovi vnuci
6. ledna 2008 v 18:02 | Vina – Obžalovaná se odsuzuje ke třem letem nucených prací na Sibiři... | >>JEDNORÁZOVKY<<
Tady máte jednu jednorázovečku, která se snad bude líbit. Jak já nesnáším tyhle klišoidní úvody...
Pozn:. K náležitému vychutnání a pochopení všech glos čtěte nejříve tuto povídku a potom až Žít s ním od Chiqui alias Srnka Fred.
Žena seděla u stolu a pročítala úřední dopis. Netvářila se vůbec nadšeně. To nikdo, kdo čte úřední dopisy. Její tři děti si venku hráli. Aha, asi to vážně budou chlapci. Měkcí. Měla dva syny a holčičku. Právě jsi zabila pointu nadpisu. Holčička byla ve skutečnosti kluk. Nejstaršímu bylo patnáct, jmenuje se Vylijem ten hnus do záchodu Williem, druhý syn je Petr a Lucie bude mu za dva dny jedenáct, holčička jménem Lucie aha... měla mít za čtvrt roku teprve čtyři roky. Tak děti bychom měli...
Note: Jestli tato povídka bude někomu připadat jako vykrádání filmu Hledání země Nezemě, tak vás musím ujistit, že to tak není... tohle je jenom reklama...
"Maminko, co se děje?" zeptal se Williem, který právě vešel do jejich garsonky.
"Nic, co by se dělo." Takže něco, co se neděje... Stalo se něco, co se ještě nestalo... To bude problém, v této povídce se totiž neděje nic. Hups, já to prozradila. Usmála se na syna jeho matka Daniela. V duši křičela, vyhodila ji z práce ve fabrice (tu duši vyhodila) (nebo duše vyhodila matku Danielu?), za dva dny má Petr narozeniny a ona nemá vůbec peníze na jeho dárek. Brzo shání... Byla smutná a Will to na ní viděl. Daniela se snažila před ním schovat dopis, ale Will ho viděl až moc dobře. Protože je Superman. :) A má rentgenové brýle...
"Mami to byl úřední dopis?" zeptal se. Žena Smrtečka jen přikývla a zhluboka si povzdechla. To já taky...
"Víš Wille, zase dojdou ti … zlí pánové, a když budeš zlobit, vezmou tě do pekla." nedořekla to a hrozně se rozkašlala. Williem rychle vyskočil a natočil své matce sklenici vody. První dávka drog... z kanálu
"Už je ti líp?" staral se její syn. Žena Smrtečka jen pokývala hlavou a snažila se to rozdýchat. To já taky!!!
"Kde máš léky, tady na poličce už nejsou." Tak už víme, kam mizí peníze. Mizí v účtech za vodu?
"V tažce. Tohle je opravdu kritický moment povídky. Ano, TAŽKA se zrodila!!! Neboj to bude dobrý." My víme... teď, když je tu Tažka... Usmála se chabě. Měla silné astma a inzulínovou cukrovku. Ukaž, moje pero má v sobě inzulín... Zabodnu ti ho do srdce, ať to má rychlý účinek.
Will si k ní sedl a sebral dopis, který spadl na zem. Četl ho a tvářil se čím dál víc ztrápeněji.
"Mami neboj, to bude dobré, spolu to zvládneme." Chytil ji za ruku. Daniela pokývala hlavou.
"Zavolej sourozence, polévka už bude." Povzdechla si. Hold na nic víc teď neměli. Zvedla se a nachystala pro všechny talíře a pro kluky ještě i kousek chleba. Pro Lucku ne? Přece jen potřebují víc. Neměla moc hlad, proto si skoro nic nevzala a nechala to dětem. Petr s Luckou už se chtěli po tom vrhnou, ale Will je zarazil. t
"Ne, mami ty musíš taky jíst." Podíval se na ni přísně Will. … jak dlouhý to ještě bude? Obávám se, že ještě hodně...
"Wille, jen je nech, mě dnes není nejlíp." Aspoň dřív umře.
"Ale mami, musíš jíst." Podíval se na ni ztrápeně.
"Ano já vím Wille, mě to stačí." Vstala a začala sklízet stůl. To dojedli rychle, copak to jídlo inhalovali? Will si jenom povzdechl. Tady všichni vzdychají. Já se nedivím... Oba kluci si pak dělali úkoly a Lucinka musela si jít lehnout. Jako obvykle usnula s ní i Daniela. Slovosled usnul nadobro. Já taky.
O dva týdny později
Pozor, tady To začíná... 14 poprvé.
Daniela právě počítala peníze, které jí tam zůstaly z úklidu. Taky vždycky najdete takovou strašnou spoustu peněz, když uklízíte? Jedinou práci, kterou sehnala byl úklid jednoho činžovního domu. Nerada se opakuju, ale to jim tam uklízela ČÁRKY? Spíš jim je tam kradla. Moc peněz za to nebylo, ale aspoň trochu málo na jídlo pro děti.
Zbylo jí přesně na nájem. Povzdechla si, no budou se už tak skromné jídlo ještě uskromnit. Na tuhle větu ani dešifrátor nezabere... to ani devypatlátor. Vydrž, zavolám na kryptologii... Bylo jí do pláče. Nějak se to zase udělá. Za chvíli musí jít pro Lucinku do školky Proč je ve školce, za kterou se platí, když je mamča doma? no... a kluci taky za chvíli dojdou ze školy.
Zvedla se a šla pro dcerku do školky. Cestou se jí zase začalo hůř dýchat. Skvělá kondička na úklidové práce.
"Pani Kolova – vyloučily jsme kolu, kola i kolování a došly jsme k závěru, že je to ruská mafie... Přesně tak. Manžela Kolova už odkrouhli. Teď je řada na ní... cha!, jste v pořádku." Ptala se jí učitelka Lucky.
"To je v pořádku, jen moje astma mě trochu chytlo po cestě." Usmála se ztěžka. (Ztěžkne-li vám úsměv, je to jasný příznak astmatu.)
"Mami, půjdeme domů." Optala se Lucka. Koukám, že otazníky vyšly z módy... Lucka rulezz
"Ano holčičko. Půjdeme, děkuji pani učitelko my půjdeme." Dumas hadr... :D Moje od teď nejoblíbenější věta. Já tu povídku celkově žeru :D Moc to nehltej, dostaneš astma :D Řekla těžce dýchající Daniela. Tyto repliky si řekněte nahlas...
"Opravdu jste v pořádku?" starala se. Když se Daniela hrozně rozkašlala, nemohla sepořádně ani nadechnout. Učitelka jí rychle podala sklenici vody, kterou rychle inhalovala.... Daniela jen pokývala hlavou, že děkuje. Celá se klepala a nemohla se uklidnit. Hysterka. Učitelka se na ni dívala s lítostí. Všechny její děti prošli u ní ve školce. Tam se skládá nějaká zkouška? Asi nebude moc TVRDÁ, že? Asi se slitovali. Asi jsem perverzní... neboj, já taky... dík:D Věděla, že jsou chudí, ale dětem vždy dala maximum.
Ta žena se jí zamlouvala. „Koupím si ji do vitríny...“ Dám ti jí darem, chceš? Takový exemplář... Její děti uměli vrrr trochu latinsky, mluvila další řečí a to španělsky a italsky. Podle řečí co jí řekli děti, doufám, že to bylo aspoň svahilsky právě jsi mě zabila (svým) vtipem :D věděla, že je jejich matka je velice chytrá žena, jen neměla v životě štěstí.
Učitelka je doprovodila až domů. A co ostatní děti, ty zavřela do skříně? Mírně se zhrozila, měli tam čisto to ano, jen hrozně chudobné. Tři postele, které už zažili lepší časy. Například časy, kdy se psaly s tvrdým Y! TO BYLY ČASY... Stůl s dvěmi židlemi a kuchyňskou linku. Kluci byly už doma. To vypadá, že postele procházejí rozštěpem osobnosti a myslí si, že jsou kluci. A naopak.
"Mami co se stalo." Vyděsil se Will, když uviděl jak ji přivádí učitelka. Zlobila... nejdřív stála v koutě, pak ji vytahala za uši.
"Nic, jen jsem trochu dostala záchvat. TAK trochu... To je dobré, neboj se Wille." Usmála se na nejstaršího syna.
"Děkuji Vám pani Siková, mohla bych Vám nabídnout alespoň čaj?" obrátila se Daniela na učitelku. Ta jen přikývla. Will se chopil konvice a už připravoval čaj.
"Mami, kde máš léky." Podíval se na matku Petr. "Tady v tažce další kritický bod... už zas tažka, volej poldy! Nebo radši záchranku? No... možná nejdřív barmana. ani na poličce nejsou."
"Mě došli Petře. To je dobré." Čili za 3, protože tam máš dvě hrubky... Willovi vypadl sáček s čajem z ruku. Tenhle skvost nám taky nějak vypadl... z ruku. A ještě jiné věci nám z ruku vypadly, když jsme stály na mostě. Rychle se otočil na obě ženy a hleděl na ně. Petr byl taky mírně mimo. Fakt dojemná slovní spojení tu nacházím... Jen Lucinka si v klidu hrála s hadrovou panenkou co jí Daniela ušila. Spííííííím...
"Mami to nemyslíš vážně." Zhrozil se Will.
"Wille to je v pořádku, já to vydržím i bez nich. Peníze potřebuje na jiné věci." Kdopak? Pánbůh? Voldemort. Usmála se omluvně na učitelku.
"Paní, ale Williem Vylijem to do kanálu má pravdu. Zdraví je přednější." Chytila ji mírně za ruku, která se ještě po tom záchvatu chvěla.
"Víte…" byla ale přerušená ťukáním. Když Williem otevřel byl tam domácí.
"Jdu si pro nájem za poslední dva měsíce. Co mi dlužíte." Rovnou bez pozdravu to na ně vybalil. Daniela stala a rovnou si vzala knihu plechovku, na které byly napsané Pravidla českého pravopisu LÉKY.
"NE mami to je pro tebe na léky." Zakřičely oba kluci Ti vypadají „natvrdle“, jenom aby fakt nebyly naráz a chtěli vytrhnou peníze své matce z ruky. Ta jim jen uhnula rukou a spražila je pohledem. → popcorn Oba kluci od ní odstoupili a učitelka se divila, jakou ta žena má autoritu. Spíš mučednický komplex.
"Tady to máte." Podala mu peníze a on se beze slova odešel.
"Mami, ale jak seženeme peníze pro tebe. Vždyť ty léky jsou moc drahé." Stěžoval si Will. Nefňukej... Fňukat tady můžu jenom já...
"Wille ještě jednou od tebe uslyším nějakou takovou věc tak dostaneš pár facek. Ještě i před návštěvou." Začala zase hrozně kašlat, když se za ní objevila jakási žena s přísným pohledem. To jsem byla já. Daniela se musela posadit, protože už se jí i nohy podlamovaly pod tím přísným pohledem a pod tíhou čárek, které ukradla.
"Dobrý den, omlouvám se jestli jdu v nevhodnou dobu, ale potřebovala bych mluvit s paní Danielou CocaKolovou." Podívala se po všech.
"Přejete si." Ozvala se Daniela, protože ještě nestačila ani zavřít pusu dveře. Bydleli v přízemí. Zajímavá informace. Znova začala kašlat. Její kašel byl čím dál horší. Tahle větná skladba by zmátla i Sherlocka Holmese! A to je co říct!
Žena přešla dovnitř a přistoupila k Daniele. Podala jí nějakou lahvičku, kterou Daniela jen nevěřícně prohlížela.
"Vypij te to. Uleví se Vám." Pobídla ji. Po tom opravdu je jí trochu ulevilo. Spíš se jí ulevilo. Nebo taky ještě možná ule vilo...
"Kdo vlastně jste?" zeptala se Daniela.
"Ředitelka Minerva McGonagallová v Bradavicích." Tak to asi umí být na dvou místech naráz, ne? Když je tam... i v Bradavicích... Minerva je borec. Daniela zrovna to zapíjela čajem, který jí zaskočil. Systém Windows hlásí chybu. Prosím, restartujte počítač. Nebo ho radši natvrdo vypněte a už nezapínejte.
"Kdo že jste? Vždyť tam by měl být ředitelem profesor Brumbál?!!!" podivila se Daniela, která nemá peníze už ani na tečku.
"Ten byl před 14 dny zabit. Mohli by jsme si někde promluvit v soukromí?" zeptala se McGonagallová.
"Já teda už půjdu paní Kolová, děkuji za čaj. Technická – kde vzali čaj, když nemají ani na jídlo? Vylouhovaný sáčky vysušili a... pak znovu použili. Nashledanou." Rozloučila se i s dětmi.
"Nashledanou a ještě jednou děkuji za doprovod." Snažila se usmát Daniela, ale ve vnitř – MÁM DOTAZ NA AUTORA: co je vnitř, kde se to nachází a proč tam hlavní postava pořád křičí? Vnitř je něco, co neustále křičí... , křičela, její otec jí už nikdy neodpustí. (Nesnažte se to pochopit...)
"Děti, běžte na chvíli si hrát ven." Poručila matka a oni bez odmlouvání odešli. Jen Lucinka naříkala, že má hlad.
"No tak Lucko, chvilku to ještě vydržíš, vždyť jsi naše velká holka." Slyšeli Wiilla – ten už taky vidí dvojmo... nebo to měla být Víla? jak domlouvá své sestře, když bral do ruky balón. (Daniela) Saph si jenom povzdechla.
"Když Vám nebude vadit, že při rozhovoru připravím trochu zelňačky pro děti?" podívala se na profesorku mírně zkroušeně Daniela. Note: zelňačka v Británii? Potvrzeno, jde o ruskou mafii!
"Ne jistě, že ne, ale je načase, aby rod Brumbálů se vrátil do Bradavic." Podívala se na ženu, která právě krájela zelí. Rada první: neglosujte alespoň hodinu po jídle. Ani při jídle a před jídlem. A zásadně toto pravidlo neporušujte... jako my.
"Nejsem z rodu Brumbálových, už dávno ne. A Brumbál mě ani už nedá odpuštění." Stekla jí po tváři slza. Ani mi ti ho nedáme, budeš-li pokračovat v tomhle Grammy stylu. Že by zvrat v tom všem kašlání?
"Vím co jste musela udělat, kvůli lásce. A nechceš to říct i nám? Proto chci aby jste se vrátila do Bradavic i s dětmi. Madam Pomfreyová je vynikající lékouzelnice, pomůže Vám a děti si zaslouží pořádné vzdělání." Snažila se ji přesvědčit McGonagallová.
"Ne, Brumbál měl ještě tři syny obraťte se na ně." S nabídkou pomoci, kterou nepotřebují oni, ale ty... je inteligentní, co? Daniela to řekla tak ledově až sebou McGonagallová trhla.
"Vy asi nevíte, že už před 7 lety byly všichni vyvražděni?" "NE" Daniela, je měla všechny ráda, i když se k ní chovali jako k cizí. Nemám ráda labilní lidi... McGonagallová ji vzala do náručí a utěšovala. Fajn, stop! What? Po chvíli se uklidnila a zvedla se. McGonnagallová?! Sekačka na trávu?! Přílivová vlna? Kdo?
"Omlouvám se. Tohle jsem netušila. Už 18 let, co jsem odešla a neměla žádné o tom zprávy. A rusové mezitím stihli doletět na Měsíc. A zpátky. Byla jsem šťastná a jsem i když můj muž zemřel. Děti jsou pro mě všechno." McGonagallová Sekačka ji pohladila po tváři.
"Pojďte se mnou, bude vám tam dobře." V nebi. Podívala se na Danielu.
"Já nevím, děti chodí tu do školy už zase... dámo, připadá vám tohle jako česká věta? Řekla bych, že takhle nějak mluví tataři..., mají tu své kamarády ano, takhle… Šikovná... " zase začala kašlat. Na, tady máš vodu, inhaluj... Voda léčí.
"Váš zdravotní stav je velmi vážný, pokud se nemýlím?" podala jí sklenici vody. Všichni astmatici světa, radujte se! Voda léčí! To fakt nebylo naschvál... :) Obě jsme to nezávisle na sobě pochopily stejně... čím to bude...? :)
"Ano umírám, mám silné astma, cukrovku a rakovinou zasažené plíce, játra a i slinivku." To sis teď vymyslela a můžu ti říct, že to zní fakt blbě... Divím se, že nezemřela dřív, než všechny ty nemoce vyjmenovala. Povzdechla si. Pozn:. Teď jsme vymyslely asi 8 důvodů, proč to takhle nemůže být a ona pořád tvrdí, že to tak je. Zavolejte prosím doktora House. On jí to vysvětlí. Bohužel si právě na těch osm důvodů nemůžeme vzpomenout...
"Proto by jste měla jít s dětmi do Bradavic." Podívala se na McGonagallová odhodlaně.
"Dobrá, ale musíte mi něco slíbit…" na chvíli se odmlčela "jestli zemřu, stanete se jejich poručníkem." Podívala se na tvrdě. Tvrdě bylo asi celé nadšené. Celé žhavé z toho pohledu.
"S tím souhlasím, nechte tu polívku. Tohle bude pro děti lepší, když budou o hladu." Usmála se McGonagallová a mávla hůlkou. Na stole se objevila vařící polévka a steak s bramborem. Jaký je rozdíl mezi polívkou a polévkou? Polívka je šunt, polévka je luxus. :) Jejda, to jsem se ztrapnila... Styď se za svou neznalost :) Daniela jen němě otevřela pusu. Ona to umí i nahlas? Boooorka...
"Ale pani ředitelko, já na tohle nemám, abych Vám to zaplatila." Podívala se zkroušeně na ředitelku. Ta jen mávla rukou já bych se teda urazila, že mi chce platit. Za kouzlení. a přešla ke dveřím a zavolala děti. Ty se přihrnuly jako voda.
Když viděly na stole tolik jídla tak jen pootevřely pusu. Děti už jsou tvrdé! Hurá! Ne na dlouho...
"No pojďte, ať vám to nevystydne." Usmála se McGonagallová a vykouzlila další tři židle. Babička Mac...
Děti se rychle posadili a vrhli se po polévce. Už zase změkly. Doprčic. Já to říkala...
"Pomalu, nikdo vám to nesní." Řekla přísně Daniela. Jen aby, ale třeba má i rakovinu žaludku... ta je zákeřná.
"Promiň mami, ale tohle jsme už neměli dobrý měsíc, nic tak dobrého." Podíval se na ni mlsně Petr. Proč se dívat mlsně na matku? Byla z masa... a ta rakovina žaludku... kam se hrabou šneci! Obě ženy si vyměnily pobavený pohled.
"Děti, budeme se stěhovat. Tady pani ředitelka mi něco slíbila." Usmála se na děti.
"A kam mami?" zeptal se Williem s plnou pusou.
"Do Bradavic a s plnou pusou se nemluví." Povzdechla si, bylo jí smutně. To klukovi hodně vysvětlila, mohla rovnou říct, že prase je dinosaur a měl by jasněji. Hlavně, že ho mravně poučila.
Moc toho nesnědla, jen trochu polévky. Minerva si jenom těžce povzdechla. Věděla, že je to pro ni velice těžké. Děti byly tak zabrané do jídla, že si obou žen moc ani nevšímali.
Po jídle McGonagallová mávla hůlkou a sbalila jim všechny věci. Ještě večer se přesunuly do Bradavic. Školní rok měl trvat ještě 14 dní. Ona je na tu čtrnáctku nějak ujetá, ne? Počkat... není ujetá na čtrnáctky?! Pedofilka.
Daniela se znova rozkašlala, takže hned ve Vstupní hale se jí ujala madam Pomfreyová a odvedla všechny na ošetřovnu. Já myslela, že tam na ni měl počkat celý svět... na Její Veličenstvo Danielu KokaKolovou I.
"Děti, běžte si už lehnout, je pozdě." Ozvala Daniela.
"Maminko, my chceme ještě nějaký příběh na dobrou noc prokládaný kašlem a morfinem a inhalací vody." Podívala se na ni Lucka a kluci jen přikyvovali. Daniela se lépe uvelebila na posteli a ostatní si sedli vedle ní. I Minerva, i Poppy... a zbytek školy napatě poslouchal za dveřmi. To kašlání si nemohli nechat ujít. Přece jen, telku tam nemaj...
"Tak který chcete?" zeptala se přívětivě, jen kroutili hlavou, že je jim to jedno. Vždy jim místo pohádek vyprávěla. Pohádky se totiž jenom vyprávějí. Zvláštní, já vždycky myslela, že ne... Vidíš, jak si tady rozšíříme obzory. Začala: "Je to už spoustu let, co žila jedna malá holčička. Neměla maminku, jen tatínka a tři bratry. Další cíťa. Její maminka zemřela krátce po porodu posledního Kola.
Bylo jí zrovna sedm let, svého otce zbožňovala, stejně jako bratry. Ta holčička se jmenovala Daniela Kolova. Oni ji ovšem zase tak rádi neměli. Jednoho dne stoupil její otec do jejího pokoje a stroze ji oznámil, že půjde do školy. Byla z toho nadšená, až do doby než došla do té školy. Pěšky... protože jí to trvalo pár měsíců. Byla to internátní škola, kde měla trávit 11 měsíců. Půlku z toho prochodila. Domů měla se vrátit až o letních prázdninách. A kolik má rok měsíců v TVÉM světě? Asi 13... Pokud ne rovnou 14, víme přece, že je čtrnáctkami posedlá.
Plakala, prosila otce, aby ji vzal domů, on se jen otočil a zmizel. Holčička proplakala celé dva dny. Nikdo z profesorů ji nedokázal utišit. Ani ta strašná spousta sladkostí, co mohla sníst bez dohledu rodičů... Až se vrátil ředitel, tak se jí ujal. Jen on ji dokázal uklidnit. Byl hodně starý a nikdo si ani nepamatoval jak se jmenuje. A neměl to zapomenout spíš on? Všichni mu říkali MISTR. S velkým M, s velkým I, s velkým S, velkým T i velkým R... asi byl fakt dobrej. Dobrej s velkým D... a tak dále. Byl tak starý, ale jeho pohled byl milý a přívětivý, přitom ale hrozně smutný.
Stal se jejím opatrovníkem. Ve škole byly jen starší děti, ona se stala jejich benjamínkem. To je... vážně hodně, hodně úchylné slovo... takový... pedofilní... až mi z něj běhá mráz po zádech... brrr... 14? Všichni si ji tam oblíbili, byla hodná a velice se zajímala o studium. Snažila se a přímo prahla po informacích. Já prahnu hlavně po jediné – kdy se začne něco dít? Kdy to skončí? Často sedávali s Mistrem a dlouho si povídali a probírali různá témata.
Holčička po prvních prázdninách domů už nejezdila. Zjistila, že je tam nevítaný host. Chrrrr...
Bylo jí už 16 let, školní rok se pomalu blížil ke konci. Pozval si ji k sobě Mistr.
"Přejete si Mistře?" zeptala se vlídně.
"Ano, musíš jet domů." Oznámil jí vlídně. Holčička seděla jako opařená.
"Je to velice důležité, začala válka a ty jsi ta, která dokáže tomu předejít, aby se rozšířila dál. Note: válka není virové onemocnění. Někteří lidé to ještě asi nevědí... Anebo si úřady zase něco vymyslely Myslím mimo Anglii." Řekl vážně Mistr. A nedal bys nám i nějaké detaily? Například ten úplně nejméně podstatný... JAK může šestnáctiletá puberťačka předejít válce?! Je Vyvolená, předpověděli to jasnovidci a tak dál... znáš to, kouzelnická rutina. No jo, promiň. Zapomněla jsem, že kouzelníci se bez pořádné věštby ani nevytentujou...
"Dobrá pojedu, snad to nebude tak hrozné." Povzdechla si a odešla. Věděl, že to má těžké. Válka → ona: „Snad to nebude tak hrozné.“ :D Jenom trochu hrozné, jasně.
Vydala se domů, tam si jí nikdo nevšímal. Na jídlo po dvou dnech přestala chodit do jídelny. Po týdnu umřela hladem. Slyšela jen jízlivé poznámky od otce a bratrů. Trhalo jí to srdce. Až teď pochopila, že ji obviňují za smrt maminky. Je dost vnímavá, že? Všimla si brzo... Byla doma už 14 dní už ZASE 14, musím se ptát sama sebe, je toto skutečný věk autorky?, když bez zaklepání vstoupil do jejího pokoje její otec. "Obleč se, jdeme ven." Oznámil jí stroze. Holčička jen mávla rukou a byla převlečená. To bych taky chtěla umět:D zvlášť před otcem:D to teda :)
Vydali se na cestu. Šli klidně po ulici, kde byly jen kouzelnické obchody, když se před nimi objevili muži v černém. Světlo Zarty bylo ukradeno! Vedl je muž s hadím obličejem. MIB zřejmě podlehlo politickým lobbistům. Holčičky otec mávl hůlkou a za ním se objevil celý řád Templářů, který bojoval proti mužům v černém. Holčička nebylo jí náhodou už 16? Sweet Girl... rozplyne se na jazyku se nezalekla, stála klidně a usmívala se. Popošla blíž k muži v černém klidu. "Tento lektvar Vám vrátí váš vzhled." A to ho má zastavit?! Zvláštní... Použila bych i silnější slova: doprdele, co?:D Podala mu lektvar a chtěla odejít. To je nejlepší. Muž ji chytil za ruku a už chtěl jí něco říct, ale její obličej nevyzařoval klid a pohodu. Usmívala se na něj. Oxymorón za jedna, smysl za pět s hvězdičkou... WTF? Já jsem se právě ztratila! Šťastlivče!!!
Note: tímto vás, Danielo Kokakolová, pasujeme na právoplatnou Mary Sue mučednici. Kámen. Polibte mi... náhrobek.
"Když dovolíte, ráda bych šla." Usmála se na vedoucí mužů v černém. On je žena? Nedivila bych se. Pustil ji, byl tak překvapený, že poručil k odchodu. Voldyho deníček: „Přišel jsem, viděl jsem, odešel jsem. Nechápu.“ Ulice stála sama od sebe. Zvláštní, co? Skoro jsem čekala, že ji děvče zboří svou super magickou silou. aniž by se někomu něco stalo. To nebyl Voldemort. Ne. Fakt ne. Holčička pokračovala dál, řád Templářů já vám furt nevím, jestli je to nějaká bojová magická medaile nebo to má být FŘ, ale každopádně to má individualitu zombie... se po ní díval, ale nic neříkali. Odešli zase tam, odkud přišli, jen její otec ji chytil bolestivě za paži a přemístil se s ní domů. Nasranej, že zastavila narcistickou armádu.
Tehdy hrozně křičel a nadával jí. Ničemu nerozuměla. Já taky ne. Hlavně, proč to vypráví dětem. Pak ji i zbil. (* pozn. na konci) Holčička jakmile se po dvou týdnech alias 14 dech dala do pořádku, tak odešla zpátky do školy. Mistrovi tam mnoho dní proplakala. Po další tři roky jen a jen plakala domů zase nedošla. Nj, ani to nebylo ve stejné zemi, tomu rozumím. Pěšky bych také nešla. Došla mu Velkému Bratrovi jen oznámit, že si vezme jednoho nekouzelníka, ale otec to tak neviděl. Vydědil ji a vyškrtl ji z rodu. Byla ovšem šťastná a pokud neumřeli, žijí do dnes." Přestala povídat. Neposlouchali ji jenom děti, ale i nikdo jiný McGonagallová a Pomfreyová a celá škola za dveřmi. Lucinka už dávno usnula. A tak ji vzal Williem do náručí a šel i s Petrem za McGonagallovou. A ťukali si na čelo, že máma chuděra je už v deliriu...
Daniela se v noci vyplížila z ošetřovny a šla rovnou do Zapovězeného lesu. Došla až na jednu mítinku měkkou, viď!!! a tam si lehla, usnula. Usnula už na pořád, byla konečně šťastná. To je mi obětavost pro děti, nechat je bez rodiny... hlavně že jim krájí zelí. Zelí, základ rodiny! Bez něj ani čárku. Autorce doma došlo zelí, asi...
Ehm... ona si to utrpení fakt užívala, viďte?... A nakonec přišel doktor House, prohlásil, že Daniela měla nádor na mozku, a pohádky byl konec. Tím se všechno vysvětluje. Taky si myslim. Tažka souhlasí. Tažka je mocné orákulum...
*Technická: kdo to nepochopil, tohle má být Albus Brumbál. A tamto, co se smilovalo nad hezkým kukučem „dítěte“, byl prý Voldy. Lily by asi koukala, což? Ta se musí obracet v hrobě, kdyby bývala byla věděla, že jeden lektvar by jí ušetřil život... tak by nebyla Potterovská Sága. Kámen.
Prohlášení na závěr: Tažka je kámoš a je to má nová modla. Tažka je kámoš, ne žrádlo. A to si pamatujte.
Komentáře
Přehled komentářů
Pane bože, takhle jsem se už dlouho nenasmála :'DDDD připomnělo mi to povídku My immortal a její českou verzi, oglosovanou v podobném duchu.
Je to boží
(Andoriana, 30. 11. 2015 14:56)