Prolog: prázdiny u Dursleových

Proboha omluvám se za chyby v posledním odstavci,.. cituji " hedvika doopravdy není spálena na popel!!!" 

(Tahle věta opravdu nepotřebuje komentář...)(jenom v posledním…?)

Je to hodně krátké ...pouze 2 A4 moc se omlouvám ještěže neřekla, že to příště napraví...to pokračování je jako by to řekla J

Bylo to přesně dva týdny co Harry Potter dokončil třetí ročník školy čar a kouzel v Bradavicích s vyznamenáním a odznáčkem „Snape is not dead“.  Yep.

Půlnoc zrovna odbila. Jediná doba, kdy měl Harry kousek chvilky jen pro sebe v přístřenku ??? pod schody. Nečekal, že léto s Dursleyovými bude ještě horší než doufal. Každý hold máme své sny... někdo je skromnější a někdo ne… Vernona zcela jistě opustil jakýkoli strach z Harryho kleteb, které se naučil od dlaždiče, a hned první den co se vrátil mu dal jasně najevo co ho čeká. Sado-maso. Občas dostal ten pohlavek tam a zpět, až mu hlava odlítla tam a zpět, ale teď to bylo celé úplně jinak. Teď mu odlítla zpět a tam, strýc ho přesně před dvěmi týdny zbil do modra. Já do fialova zbiju autorku za tento materiál. Tak já už se namáhat nemusím. Vlastně ne jen před dvěmi týdny ale i před třinácti dny, dvanácti, jedenácti atd… dokonce i včera, dnes a zase to bude zítra a pozítří a popozítří a tak dále.. Sykal a držel si pohmožděninu, kterou měl na hrudi, aby mu neutekla. Pan Dýchal opatrně tušil, že dlouho už dýchat nebude, jestli bude s čárkami pokračovat v tomhle duchu, protože docela jistě dostane přes pusu. má zlomené žebro a poslední co chtěl, aby se mu něco stalo. Tomu žebru?

Ruka byla podivně opuchlá a nemohl hýbat prsty. Hlava mu třeštěla a na spodní straně stehna měl obrovskou jizvu, která věčně praskala a bylo z ní krve, jako z vola. Ehm... cože to s ním strýček dělal... ? Fuj JHarry vzpomínal na Hermionu a Rona. Co asi dělají v Doupěti. Podle mě kopou OHHJ pro tenhle jaderný odpad. Pro neznalé – OHHJ = opravdu hodně hluboká jáma. Dursleyovi mu teď brali už i poštu a Hedviku zavřely do sklepa. Hůlku zlomily, knihy spálily. Shodu zapomněly. Na nás nezapomenou určitě.

Pořád ještě slyšel slova Verona.

„Kdo by tě chtěl! Ty holomku?! Žádné rodiče si nezasloužíš! Jsi nicka!?“ řval ještě před tím než ho srazil na zem a surově zkopal. Doopravdy si nezasloužil lásku. Bezcenný, neschopný. Nezasloužil kamarády.

Nemohl se učit. Udělat úkoly. Chudinka…Nic. Sloužil, jako poskok a když neměl strýček náladu tak ho zmlátil.

 Harry se přetočil. A z očí mu tekly slzy. Byla to bolest. Bolest, jak fyzická tak i psychická. Chtěl otce. Ach on ho tak chtěl! Chtěl milovat!

Věděl, že dlouho se zlomeným žebrem nepřežije. Tak pět, deset minut. Jeden zrychlený pohyb nebo kopanec a má protrhlé plíce. Už teď vykašlával krev. To bude tubera, nemáš kouřit tři balíčky denně.

Ano,…stejně nevydrží. Dřív nebo později ho strýc znovu srazí na zem a umře. Umře bolestivou smrtí. Harry se zabije. Zabije dřív než to udělají ONI. Až bude připraven ukončí to co měl udělat už dávno. Dobro nikdy nezachrání před zlem.

Tak jestli tohle mělo zachránit svět, můžu si jít rovnou vykopat hrobeček a koupit kytičky. Chceš věneček? Ale hezkej, prosímtě...Bude vkusnej, neboj J

O měsíc a půl později

„Pane! Pane profesore!“ volala Hermiona. Za ní se hnal pihovatý chlapec s huňatou šálou na krku.

„Co chcete slečno Grangerou.“ Grangerou? Gran... žerou?? Se pofrancouzštila, teď se to čte Granžerů ;) Ledově probodnul dívku pohledem.  Zase ruší nebelvířané. To bylo sprostý... to teda.

„Máme strach o Harryho.“ Sama nevěděla proč to říká, ale věděla, že když půjde za McGonagallovou  ničeho se nedočká a k řediteli se nedostane. Co? Vážně? Dlouhá fronta, znáš úřady…Snape se přece jenom zajímal. Ten se tak akorát zajímal o to, jak ho mít co nejdřív pod kytkama.

„Proč jste situaci vyhodnotila naprosto iracionálním způsobem, že by mě zajímal otravný Nebelvír?“ pozvedl obočí.

„Všechny dopisy co jsme Harrymu poslali se vrátily nedoručené.“ Řekla pomalu plačky Hermiona a Ron se přidal. Zvláštní…když je Dursleyovi všechny zabavili, jak se ty dopisy mohly vrátit? Utekly…? Možná obživly jako já.

„Harry by to nikdy neudělal, pane profesore.“ Co?

„Ať mají vaše srdce klid.“ Pronesl sarkasticky. „ředitel už vyhodnocuje jeho další debilní  kousek proč nedorazil vlakem. Samozřejmě Pottre (tohle mělo být kůl) musí dorazit do školy. Zařídím to. Další hodinu máte lektvary. Doporučoval bych vám jít jinak to bude pro mě hezké bodové zpříjemnění.“ Ucedil. Mávl hábitem a nechal je stát s otevřenýma pusami na chodbě. No já taky civim... můj facebook už taky… myslím, že na tohle tam ani není tlačítko.

„Nevím, Albusi proč bych tam měl chodit! Zatím čau, odcházím! rozmazleným spratkem. Určitě popíjí kakao a kouzlí si někde nad svým palácem.“ To mě fakt pobavilo J Mě spíš naopak. Seděl  a měl překřížené ruce. Poklepával si prstem o druhé rameno. O to vyndavací. Nervozita byla čím dál tím větší. Profesorka McGonagallová seděla hned vedle Brumbála a přísně si Severus měřila.

„Prostě tam jen skočíte, Severus. Poooooiiiiing.... Hopskoč! Nikdo jiný nemůže. Nikdo jiný nemá skákacího koně. Však víte. Takové to domácí žvýkání. A dotáhnete ho sem zpátky.“

Naráz všichniY mlčely. TY mrtvolY, že Dívaly se na reakci muže v černém. Zrcadlo zrcadlo... řekni... kdy se Brumbál proměnil v ženskou??? Před 28 písmeny (+-).

„Co bych pro vás neudělal.“ Odpověděl kousavě. Přijal ohnivou whisky. Vyzunknul jí celou až do dna. Dám si taky! A ještě dokola pro mě, barmane... Sebral cestovní plášť z věšáku a odletaxoval se do jednoho z mudlovského domu v Kvikálkově.

Harry se divil, že ještě žije. Celý měsíc neměl v ústech. To pro takovýho notorika musí být fakt těžký. Pouze vodku. Nebyl k ničemu. Když nesl před týdnem palačinky na stůl jeho nalomená ruka povolila a vysypala tác. Zlá ruka! Vernon mu zlomil i druhou. Zkopal ho a definitivně vrazil zlomené žebro do neznámého orgánu, který mu zničehonic vyrostl na hlavě. Nemohl dýchat. Křičel bolestí. Spíše sípal, příliš vytížen a zlomen než aby odporoval Vernonovi.

Modřiny posázené po celém těle jako drahokamy a tekoucí rány. Byl jen kost a kůže. I to bylo přehnané. Jeho kosti jakoby mizely. Ztenčovaly se. Jen tak, samy od sebe.

„Pottre?“ křikl někdo z „rodiny“.

„Vylez ty malej nevděčném spratku! Nebo pro tebe mám dojít!“ Harry se chabě usmál. Podíval se na své pahýly. Teď už to ale autorka fakt přehání, dej si studenou sprchu, kotě!!! Nic nezvedl. Nic neudržel. Nemohl chodit. Po dobrých patnácti minutách se doplazil do dolní kuchyně. Po schodech hezky dolů, nejlépe hlavou napřed... měli i horní kuchyni? Vernon držel obálku. Dudley se připitoměle uculoval a Petunie odvrátila zrak. Nemohla se koukat na to, jak jí špiní kobereček.

„Co to je!“ zahřměl tichým vražedným tonem.

„Nevím.“ Špitl. Byl na pokraji zhroucení. Odletaxuj se...

“Ty nevíš?“ zařval a vrhl se na ležícího chlapce. Začal ho tlouct, když se ozval zvonek. Že ho to ještě baví, mlátit do takovýho zuboženýho uzlíčku…Harry brečel. Staré rány se otevřely a on se topil v kaluži krve.

„Běž do svého pokoje!“ křikl Vernon. Malá ironie osudu. Nemohl se ani hnout. Pomalu se sunul. Kdy nás autorka ušetří a zbaví ho konečně vědomí??? Možná až umře…Milimetr po milimetru. Zbyla za ním jen krvavá louže. To si ještě schytá.

„Co tu chcete?“ nakvašeně si prohlížel divného člověka v černém ve dveřích.

¨“Chci mluvit s panem Pottrem. “ Promluvil nejdřív klidně. Žádnou radost mu to nedělalo, že tu musí být a čekat na toho rozmazlence, jak nějaký sluha.

„Nevím co chcete, čárečku! ale vypadněte.“ Křikl a zabouchl dveře. Snape se rozzuřil.

„Bombardino!“ dveře explodovaly a muž vstoupil dál. Vrhl nenávistný pohled na tlustého chlapce a paní „domu“. V tom si všiml krvavé stopy.

„Ježiši?“ „Ano?“ nepatrně ho bodlo u srdce,

„Kde je Pottre?“ chytl tlustého muže pod krkem.

„Dostal jen to co si zasloužil.“ Nevraživě se mu díval přes přivřené oko do očí. Eeehh... a čí bylo to oko? Pottrea?

„Kde je!?“ zahřměl a muže pustil. Chlapce viděl, jak leze po schodech na horu. Skučel.

Přiskočil k němu.

„Harry? Harry? Miláčku, není ti nic?!“ Chlapec mírně zvedl oči a z úst mu začala téct krev. Severus se proklínal. On špeh, který vždycky všechno poznal. Poznal, když bylo nějaké děcko doma týráno.  Pracoval na lince bezpečí. Nepoznal co se dělo Pottrovi? Tragicky přišel o „e“. Přes svou nenávist neviděl. Nemohl mluvit. Měl vyraženou čelist. Já o tu svoji taky už přišla. Leží pod stolem. Použil dvě kouzla. Jedním vyčistil oblečením žena v domácnosti se hnedle pozná druhým zacelil rány povrchové rány. To bylo vše co mohl udělat. Nechtěl vidět zmrzačené tělo toho  kluka. Hrdino...

Vzal chlapce do náruče. Nemohl vážit víc jak čtyřicet kilo. Bylo mu do pláče. Jen to ne, probůh. Slavný Harry Pottre. Pán Zla ho nezlomil. Zlomily ho vlastní opatrovníci. Mě zlomilo to ýčko.

„Kde máš pokoj?“ chlapec chabě ukázal na přístřešek. To jako spal v okapu nebo co? :D V Snapeovi se znovu zvedla vlna nenávisti. Otevřel dveře se zámky. Něco co vypadalo, jako postel. S dobrou vůlí moly prožraná pokrývka páchnoucí po krvi a to bylo vše. Bylo tam chladno.

„Kde máš věci? Koště? Hůlku?“  Harry se zmohl na jediné slovo.

„Spáleno..“ to Severusovi vyrazla dech.

„Prosím já nic neudělal. Hedvika...." nestačil doříct chlapec. Pak omdlel. Jsme dva. Tři. Rychle zjistil, kde je jeho sněžná sova a jako poslední slovo, které věnoval Dursleyovím bylo: „Já se vrátím!“  ty vole, Severus terminátor přemístil se s polomrtvým Harrym do Bradavic.  ROFL.